Něco málo o holce z tramvaje

Vždycky jsem četla ráda, ale až zas poslední dobou na to najdu trochu času cestou do práce a zpět. Prostě nastoupím do tramvaje a zapíchnu nos na půl hodiny do knihy nebo do čtečky.

Někdo dává knihám hvězdičky, někdo čísla - já jim začala dávat barvy. Fakt, zkuste to. Představte si knihu kterou čtete a uvidíte, že je barevná. Pro každého jinak.

Za každou návštěvu jsem ráda, každý komentář mi napoví, co jsem udělala dobře nebo špatně.

pondělí 31. července 2017

A co na to holka?

 
 
 
 

Co by,...

Normální holky jsou zvědavé a strašně se jim líbí pocit, že je tu někdo jenom pro ně.

Tahle holka byla navíc i krapet troufalá.

Takže už za pár dní se na kluka na zastávce usmála a tu malou černou krabičku, co teď mají spolu - mu vrátila.










 
Krásný večer, možná i noc jestli jste tak dlouho vydržel dívat se na tu malou věc, která místo nás mluví,... A možná je to tak hezčí, že za nás mluví,... je v tom něco vyjimečného, něco jenom naše,..
 
Ne že takové cesty nemá jen tak někdo, spíš - nemá je skoro nikdo. Má je vůbec někdo?? Do vzdálenosti 7161 km z 98% ne a dál už je jen Aljaška, Sibiř a domorodé kmeny na pokraji vyhynutí, které za A neumí psát a i kdyby nááhodou někdo uměl tak za B nemají tramvaje,..
 
A nejen že je to tajemství, je to i napětí a očekávání a - zvláštno ( nejspíš jsem právě vymyslela naprosto nové slovo).
 
Trochu mě překvapilo, že jsem nevydržela ty dlouhé pohledy ( když jsem to zkoušela někdy v minulém století naposledy, neměl nikdo šanci :-) ) - ale byly tak nějak - já nevím - hřejivé, milé, ale zároveň to asi bylo kdo z koho ,..." a já jsem si říkala - kdo to je, že si tak troufá, kdo to je, že nevidím nic jiného, kdo to je, že se musím usmívat, ale žádnou odpověď jsem nenašla a nevěděla jsem co s tím, ale pak mi to nedalo se přesvědčit o tom, že tam jste, díváte se, máte pro mě úsměv na oplátku - a asi i proto jsem se podívala pokaždé znovu,...
Dva cizí lidé, zastávka, potkání, dva lidé, pohledy, úsměv, čekání, .. - takové soukromé zvláštno,..
Chtěla jsem z mluvící krabičky vymáčknout ještě další stránky,. a nebyly tam - škoda,. Budeme oba opatrně trousit malé nápovědy a dívat se při tom sobě do očí, nebo mě zas překvapíte tou blízkostí? Jak dlouho jste ty řádky psal a jak dlouho se přemlouval, abyste mě oslovil?
Četla jsem ta slova mockrát, doma, v autě, pod peřinou, ráno v tramvaji,... kdyby to byl paperback, je asi pěkně pomačkaný,..věděl jste, že to tak bude,...
Právě jsem zjistila, že asi nejsem ve stavu se rozhodnout, zda mám být tak krásně tajemná jako vy, nebo mírně ironická jako prostě já,.. a nechci zkazit tu intimní atmosféru, tak prostě jen vracím krabičku,...
P. S. Nikdy jsem tak ráda nejezdila tramvají - ale zřejmě jsem si našla nové hobby :-)
 
7

Žádné komentáře: