Něco málo o holce z tramvaje

Vždycky jsem četla ráda, ale až zas poslední dobou na to najdu trochu času cestou do práce a zpět. Prostě nastoupím do tramvaje a zapíchnu nos na půl hodiny do knihy nebo do čtečky.

Někdo dává knihám hvězdičky, někdo čísla - já jim začala dávat barvy. Fakt, zkuste to. Představte si knihu kterou čtete a uvidíte, že je barevná. Pro každého jinak.

Za každou návštěvu jsem ráda, každý komentář mi napoví, co jsem udělala dobře nebo špatně.

sobota 15. července 2017

Vysvětlení





Ten kluk z tramvaje jí vážně dal dopis?

Ne, je jiná doba...








Ten kluk si všiml, - protože byl všímavý - že si ta holka čte.
Když zrovna v tramvaji neklimbala unavená vším, co jí ten den potkalo, tak si četla.
V tabletu.
Nová doba, skladnější do kabelky, víc knih najednou a tak vůbec...

A ten den, když skončila v práci jako každý všední den, šla na tramvaj a hlavou se jí honila spousta věcí.
Mimo jiné i to, jestli zas na zastávce bude čekat ten zvláštní kluk.
Asi končili stejně.
Ale ráno s ní nejezdil.
No nevadí - nebude nad tím příliš přemýšlet - prostě odpoledne tam byl vždycky.

A znovu se trochu vrátím.
Šla z práce.
Na semaforu červená, tak stiskla tlačítko, rozsvítilo se "čekejte" a čekala.
Najednou stál vedle ní a do ruky jí něco vtiskl.
Ostýchavě, trochu stydlivě, ale naléhavě.
Kouknul se na ni stejně hnědýma očima jako měla ona sama a zdvihl obočí v nevyslovené otázce. 
Takové to - nevím co to dělám, ale pokud to neudělám teď, tak už nikdy.

Fleška.
Malá černá krabička, co hřála v dlani ještě hodnou chvíli.
Je jiná doba...

1 komentář:

Lusu řekl(a)...

Pôvabné, ale vďaka tomu usb úsmevné:D