Když bylo Madlence pět, už uměla všechna písmenka a ptala se mě, jak se to teda čte. Tak jsem jí vysvětlila jak si je má pospojovat a ona najednou četla! Nechtěla jsem to i když mi okolí říkalo jak je vnímavá a rychle se všechno učí,...
Ad jedna jsem nikdy nechtěla být neobjektivní matka- jakože moje dítě je nejlepší děj se co děj - a ona by si pak natloukla nos jakmile by nebyla se mnou, ale s někým jiným. ( No jo, dětské kolektivy jsou v dnešní době samostatná kapitola.) A ad dvě jsem nechtěla aby se pak ve škole nudila. Což se tedy ve finále nudila, ale díky její skvělé učitelce, která si brzy všimla co a jak, to přežila. prostě když si děti slabikovaly Má-ma-má-mí-su, tak si Madlenka četla svoji knížku z domova a všichni byli spokojení.
Ona má vlastně odmala štěstí na lidi kolem sebe. co se tedy ústavů týče. V jesličkách výborné mazlící tety, takže jí skoro ani nebylo smutno.
Ve školce osvícená paní ředitelka co měla chuť a energii pro děti neüstále něco vymýšlet a nakupovala všechny ty moderní a nové hračky na rozvoj všeho možného. A určitě jí patří dík i za výběr ostatního personálu, protože nezapomenutelné pro mě i pro Madlenku byly všechny ty ženské, co tam pracovaly- od učitelek, přes kuchařky až po hospodářku.
No a teď základka - třídní učitelka - jedinečná. Madlenka ji miluje. Občas mám pocit, že víc než mě. Ne, to je legrace, ale nechybí moc :-) Ředitel, zástupkyně, vychovatelky - nové božstvo :-). Uff jsem se rozepsala. Ale znáte to, chcete, aby dětem bylo fajn.
Obrázkové čtení
Pomalu číst se učila na čtení s obrázky. Určitě to všichni znáte, bývá to ve Sluníčku a ostatních dětských časopisech. Bavilo ji, že polovinu slov vlastně četla nečetla - a tak jí to šlo rychle.
Druhé čtení
Nějak jsme minuly první čtení a skočily jsme rovnou na druhé. Vřele doporučuji tuhle edici z Albatrosu. Ale i třeba Bambook knihy od Grady. Je fajn, když jsou knihy opravdu rozdělené na čtení pro prvňáky a pak pro pokročilejší a tak dál. Hodně Vám to zjednodušší výběr.
Super oblíbené a nejvíc čtené byly knížky o Zlobilkách a Nezbednících. Jakože když se holčička třeba dloube v nose, tak co se jí stane. Každé dítě se alespoň v jedné kapitole zaručeně najde a proto je to baví. Ve stejném duchu jsou i Princezny. Až doteď - je jí skoro deset - ji tyhle knihy neomrzely. Čte je pořád dokola.
A co jsem jí četla já? Nic,.. Ne, nehučte, já to zkoušela. Jenže po druhé větě čtené nahlas jsem začala zívat. Takže možná i proto si Madlenka našla cestu ke čtení tak nějak sama. Aby se nemusela koukat na to, jak její matka zívá u pohádek a vzdává to po první kapitole :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat