sobota 18. června 2016

Biomanželka - Michal Viewegh

 

Pravé letní čtení. Oranžová kniha s příchutí mrkve - biomrkve ( nehnojit, nestříkat, jemně okopávat, skoro nedýchat).

 

Mám ráda spíš filmy podle Viewegha než jeho knihy jako takové, ale tohle bylo fajn. Chtěla bych to vidět natočené a hlavní roli by mohla hrát Vilhelmová - sice není vůbec bio ale miluju ji. 







No, vlastně ona už ji hrála Petra Hřebíčková v divadelním zpracování ( znáte ji jako blond spolumajitelku salonu ze Svateb v Benátkách), ale to není asi úplně ono.



Táňa Vilhelmová tedy asi taky ne.  Myslím, že by měla být blond, no jo no,.. A Táňa je krapet rebel a mrcha, ale tak jakože fakt nápadně.
Takže kdo? Čvančarová není bio. I kdyby byla nakrásně blond, tak není ani trochu vychrtlá - a to je tedy spíš pozitivum. Jí ty tvary neuvěřitelně sluší.
Geislerová ne. Mám ji ráda, ale tohle k ní nesedí ani trochu.
Jitka Schneiderová? Hmm - má moc širokou čelist - jako luxusní čelist, to jo, ale bioženy bývají křehčí. Nevím proč, ale asi jim po té mrkvi tak nerostou kosti nebo co.
Barbora Poláková by byla SUPER - Pavel Liška by si střihnul mateřskou a Poláková by mohla točit biomanželku. Ona s těma velkejma očima umí bejt nevinná i mrcha najednou a to by bylo luxusní.


No dobře tak teď už víte jak vypadá Biomanželka. A teď o čem je kniha. Ale ne, to se mi asi nechce psát. To je v anotaci. Nicméně musím říct, že většina biolidí ( hlavně biožen) co znám, jsou HODNÍ. Jakože nejsou mrchy. Ano, pojďme se spíš bavit o ženách, protože biomuž úplně není muž,.. Bioženy jsou hodné (trvám si na cca 90% z nich, protože už jsem potkala i nehodné), mírumilovné, nesobecké, tiché, nenápadné, štíhlé. No jo, to je tak to jediné co mě na tom bio tak nějak zajímá - že bych jako byla štíhlá. No, asi to neklapne, protože není nad to dát si v létě spálenýho buřta nad ohněm a nebo třeba dvojku vína večer k filmu.

Jo - recenze vlastně - tak dnes asi nebude. Prostě holka co potřebuje zachránit a je zachráněna. Mužem. Pak se z ní stane biožena a obsáhne vše od bioživota, přes dulu u porodu, po mateřské centrum. A on trpí. Jo, dula vlastně... Největší problém. Tak nějak s nimi zůstala dalších pár let bydlet a realizovala se přes biomanželku a o tom to tak asi tedy je. A vy si to koukejte vzít v létě k vodě, protože je to fajn záležitost, když se umíte na tohle téma podívat s nadhledem. Fakt nedoporučuji zarytým bioženám. Nebo alespoň těm které si neumí samy ze sebe udělat legraci. Ale mě se to líbilo a já snad i toho chlapa litovala - a to už je u mě co říct :-)

Takže - hezké léto všem.



-------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Anotace - zdroj: Databáze knih

Nový humoristický román od Michala Viewegha je volně inspirován životem Michala Viewegha a jeho rodiny. "Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost," říká dula, vypravěčka nové knihy Michala Viewegha Biomanželka. Dula je zprvu jen průvodkyní manželčiným těhotenstvím a porodem. Svou rodičku však neopouští ani poté, takže následujících sedm let s Hedvikou a jejím manželem bydlí - to je výchozí situace humoristického románu nejpopulárnějšího českého spisovatele. "Zdánlivě humoristického," upřesňuje autor. "A nemohu bohužel popřít, že je to román částečně autobiografický."

2 komentáře:

Ali Čaja z Paláca řekl(a)...

No pravda pravdúca je, že viac sa mi páčili Vieweghove filmy ako knihy. Nejako som si k jeho knihám nenašla cestičku, ale že by som mu dala šancu? Chystá sa leto, dovolenky, a tak hľadám niečo akurát. A hoc je pravda, že sa môžem rátať medzi Biomatky, nemám problém si so seba i srandu urobiť, ak je to vkusné a neurážajúce :-).

Knihyztramvaje řekl(a)...

Ali, myslim, že Viewegh je ted na tvoje rozpolozeni nejlepsi :-)

Něco málo o holce z tramvaje

Vždycky jsem četla ráda, ale až zas poslední dobou na to najdu trochu času cestou do práce a zpět. Prostě nastoupím do tramvaje a zapíchnu nos na půl hodiny do knihy nebo do čtečky.

Někdo dává knihám hvězdičky, někdo čísla - já jim začala dávat barvy. Fakt, zkuste to. Představte si knihu kterou čtete a uvidíte, že je barevná. Pro každého jinak.

Za každou návštěvu jsem ráda, každý komentář mi napoví, co jsem udělala dobře nebo špatně.