Rok vydání: 2013, 1. vydání originálu: 2009
Počet stran: 376
Nakladatelství: Metafora
Překlad: Eduard Světlík
Moje první Yrsa a hned na ní vidím mouchy,...
No není to škoda?
To je pořád Yrsa sem, Yrsa tam. Všude kolem severské krimi. Všichni to čtou, je to cool a je to in. Hmm, jo je to dobrý.
Moje první Yrsa ( mimochodem pochopila jsem proč se jí říká jen Yrsa - to příjmení nevyslovíte) se mi dostala pod ruce náhodou - vůbec to nebylo tak jako- dnes mám chuť na něco z drsného severu - u nás v Liberci nikdo nemá chuť na něco drsného ze severu,.. my tu toho máme dost.
Ale zalíbila se mi anotace a až pak jsem si všimla autorky. No jo, jsem barbar. Prostě to beru spíš nějak pocitově.
To, že je to pátá ze série, jsem se dozvěděla, až když jsem měla přečteno a vůbec ničemu to nevadí. Soukromý život advokátky Tóry není stěžejní částí příběhu a ani se v něm neděje něco natolik dramatického, abyste museli číst knihy postupně.
Příběh jako takový je velmi čtivý, motiv a nápad je neotřelý, postavy a místa skvěle popsány, zápletka ne příliš nečitelná a rozuzlení i pro mě jakožto ne příliš zuřivého čtenáře detektivek nijak překvapující. Ale nevadí, prostě žádnej drasťák, spíš tak jako fajn letní čtení. Na tomhle místě musím podotknout, že nevím, zda nejsem nějak otupělá, když to má být vlastně drsné,..
Co mi udělalo strašnou radost, byl seznam všech postav. Byl napsaný hned na prvních stranách knihy a mě to velmi ulehčilo začátek čtení, kdy mi je dost často nepříjemné, že buď přesně nevím kdo je kdo a nechám to být a dost mě to otravuje, nebo to dohledávám zpětně a otravuje mě to taky.
Co mi ale strašně vadilo, bylo tykání.
PROČ??
Ano, v začátku knihy je vysvětleno, že na Islandu, kde se děj odehrává, to je běžné i na úřadech, ale proč se tohle nemohlo prostě přeložit do vykání? Nevadilo mi to oslovování křestním jménem, ale tykání bylo to, co mě vždycky úplně vytrhlo z příběhu a narušilo mi to příjemné čtení.
U nás přece není zvykem, aby Vám někdo cizí tykal. Zní to strašně nepřirozeně. A také překlad přímé řeči mi přišel poněkud zkoprnělý,.. Pořád nevím, jestli se to nedalo udělat jinak,..
Advokátka přijde do ústavu pro psychicky nemocné a tam mluví s ošetřovatelkou:
" Hm. Jdeš za Jósteinnem? Má schůzku s advokátkou"....
" Přesně tak. Jeden z vašich kolegů mi dnes ráno zavolal, že se mnou chce Jósteinn mluvit. Víc nevím."...
...... ten je v dílně tak se chvíli baví:
" Působí mu tedy radost dělat něco záslužného?"
" Ne, to se nedá tvrdit. Třetí svět je mu zcela lhostejný.".....
Přijde mi to jako simultánní překlad šachového zápasu...
- šlo by to napsat třeba takhle - a na příběhu, ani vyznění postav by to nic nezměnilo:
" Jdete za Jósteinnem? Myslím, že na Vás čeká."....
" Ano. Jeden z vašich kolegů mi dnes ráno zavolal, že se mnou chce Jósteinn mluvit. Víc nevím."...
...... ten je v dílně, kde opravuje počítače, tak se obě ženy ještě chvíli baví:
" A je rád, že může někomu pomoct?"
" Nemyslím si, že by mu někdy záleželo na někom jiném.".....
Celé roky se tady přechylovala ženská příjmení a nikomu to nevadilo ( nicméně také zastávám názor, že jméno je jméno a je individuální a maximálně osobní, a tak se k němu máme chovat a tím pádem ho neměnit ) a teď se pro samou uctivost vůči cizí řeči neodhodláme ani k překladu nám vlastnímu? Myslím, že je to škoda. Ubírá to knize dobrých 20% efektu.
Pro mě tedy spadla Yrsa do kategorie - ano, ráda si ještě příště přečtu další, ale až nějak proberu seznam těch knih, na které se už těším delší dobu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Anotace - zdroj: Metafora
Jaké hrůzy se děly za zdmi ústavu pro postižené, který lehl popelem?
Nejlepší příběh od dob Přeletu na kukaččím hnízdem Islandská odpověď na
Stiega Larssona! Detektivní thriller charakterizovaný slovy „žhavé
smrtící plameny, ledově chladné lži“ je mrazivý i podmanivý jako sám
Island, kde talentovaná autorka žije. Advokátka Tóra Gudmundsdóttir má
toho nejděsivějšího klienta své kariéry. O její služby se zajímá duševně
narušený sexuální deviant ve výkonu trestu. Nežádá však osvobození pro
sebe. Přeje si propuštění Jakoba, mladíka s Downovým syndromem, který
údajně založil požár v ústavu pro nemocné. Brzy nato začne Tóra dostávat
prazvláštní esemesky a kdekdo jako by najednou měl co skrývat. Pitva
ochrnuté neslyšící dívky pak přinese úděsné odhalení… Tóra si náhle
připadá jako ve zlém snu. Vždyť, kde jinde než v nočních můrách píší
neviditelné ruce na zamrzlé sklo divné znaky a kde se mrtvé au-pair
dožadují, že budou dál hlídat své malé svěřence?
Žádné komentáře:
Okomentovat