Brusinky - Barbara Nesvadbová

 

Báru Nesvadbovou mám ráda.

Ne, že bych s ní souhlasila ve všem, ale stotožním se s ní daleko snáze než třeba s Adélou Gondíkovou nebo Mahulenou Bočanovou. 

Prostě je to další blondýna, která mi není protivná.

Myslím, že jsem od ní ještě nic nečetla. Harper's bazaar nekupuju, české autory nemám příliš v lásce a jednou mi trochu vadila v nějakém pořadu o vaření. Ale je dost dobře možné, že mi spíš vadí vaření celkově a blondýnám závidím tu křehkost. Takže prostě na Brusinky došlo až teď.
Sbírka fejetonů ze života - potažmo ze života a mužů v něm - mi neuvěřitelně zvedla náladu. Nevím, jestli je to tím věkem ( je jen o rok starší), nebo tím přístupem k dceři, který máme trochu podobný, nebo tím přístupem vůči mužům, který máme více podobný a nebo životem samomatek, který máme veeelmi podobný.

 Už před pár týdny jsem si koupila takové ty reflexní nalepovací lístečky - jakože až se mi zas bude v knížce něco líbit, tak si to nalepím a pak se tam vrátím. Brusinky mám oblepené kolem dokola.

A proto je tahle recenze - LEPÍTKOVÁ. 

Protože to nejde vyprávět, ale jde navodit atmosféru a nalákat Vás :-)

Můj kamarád Liborek, kadeřník, mne nedávno upozornil na jistou nerovnost, kterou jak pořád češe nějaké hlavy, jasně vypozoroval. Když jeho zákazníka opustí jeho žena, tak pláče jedno stříhání. Další měsíc má ale zpravidla už jinou, novou ženu. A když jeho zákaznici opustí její muž, ona mu pak na křesle pláče nejméně rok.

Ano, bohužel je to tak. Nebo alespoň, je to tak velmi často. Mě by to trvalo ( kdybych chodila k holiči pravidelně) možná jedno až dvě stříhání, ale já mám léta praxe. Nicméně těch, co fakt vydrží stýskat si strašně dlouho a strašně dlouho sebe ( i své okolí ) trápit, je mi líto,... Já jsem se prostě rozhodla, že kvůli věcem, které nevyřeším, bulet nebudu. Nebo se o to aspoň zarputile snažím.



Mám milá, kdyby chtěl pětadvacetiletou sexy brunetu, tak si ji pořídí. Ale nechce. Chce tebe. Tak nejamruj předem.

Tak sice nevím o znamená nejamruj, ale to si  domyslím - zato přesně tuhle větu si vytesám do zdi hned vedle zrcadla.  To je věta, kterou by si měla říct každá ženská, když před tím zrcadlem stojí a ptá se proč s ní ten chlap je, když by mohl mít deset jiných a hezčích ( mladších, křehčích, nehubatých, atd, atd,..). A bylo by nám všem hned líp.



Člověk totiž nikdy neutíká k někomu. Ale od někoho,...

Jojo s tímhle se po zralé úvaze a jedné skleničce vína ( ideálně se hodilo Rulandské šedé ),nedalo než souhlasit.



Na první schůzce vyprávěl, že si se svou ženou nerozumějí. Skoro jsem se začala smát.

Která žena tohle nezažila? Já jo a věděla jsem to a stejně jsem si to dovolila a zamilovala se. Jak jsem stará, tak jsem naivní. Nebo sklerotická, protože přece všechny víme, že to tak je. Že kdyby to doma bylo tak strašný, tak už je dávno pryč i bez nás. No jo, spíš slepá a hluchá jsem byla, ale tak to prostě někdy je když si namalujete svět na růžovo. No, příště už mě to taky snad rozesměje.



Když já si ale při jakémkoliv komplimentu, který má být adresován muži, připadám dost trapně. A taky nerada lžu.. Představa, že bych měla každou konverzaci začínat větičkami typu: "Miláčku, dnes se Ti to v práci opravdu povedlo!" nebo " Drahý, dnes jsi tak krásně umyl nádobí", či ještě hůř " Zlato, ty máš nejhezčí nohy na světě...!" Tahle představa je značně nereálná. 

Já taky neumím chválit a přitom vím, že by se to mělo. Tedy chválím svou devítiletou dceru, ale muže? No jo, tak asi je chválím častěji než dříve, protože jsem zjistila, že to funguje, ale stejně patřím spíš k minimalistům než k uňuňánkovaným ženám, které je chválí i za to, že si dokázali ve skříni najít ponožky, nebo že vynesli koš.



Jmenuje se František. František ... Cítíte tu hrůzu? Fanouš ... S Fanoušem v posteli ... Nepřijatelné i jako název komedie.

Jména jsou u mě samostatná kapitola. Jak jsem si tohle přečetla, musea jsem se nahlas zasmát. Už roky ze mě šílí moje nejlepší kamarádka. Jakmile se objeví nový muž, jedna z prvních otázek je " Budeme mu nějak říkat?" Myslí tím, jestli ho budeme veřejmě pojmenovávat jeho jménem. No Fanouše bych nedala. Stejně jako jsem nezvládla třeba Pepu. To pak mluvím o svém drahém, následuje zlato, můj muž ( i když není manžel, je to stále muž), nebo pán. Takže jsem trašně ráda, že v tomhle nejedu sama. Vidíš Radko, já jsem říkala, že to není jen moje úchylka.( Doufám, že mě nezabije - ale zas musíte uznat že kamaRÁDKA Radka zní super a ona super je, takže mi to odpustí, jako vždycky všechno :-) )

No, tak tohle bylo jen pár záložek, ale i to málo třeba bude stačit na to, aby se Vám sbíhaly sliny na Brusinky.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Anotace - zdroj: Databáze knih

Ryze feministické fejetony, které vznikly za posledních 6 let jak pro časopis Harperś Bazaar, tak pro Redhot, či Mladou frontu. Knížka obsahuje i fejetony původní, dosud nepublikované. Tématem jsou většinou muži, soužití s nimi, partnerství, přátelství a rodičovství. Hlavní linií knížky je láska a sexuální přitažlivost, což s nadhledem a vtipem ilustrují kresby Mišo Dúhy...