Kniha o dětech, kterým vzali dětství
 |
Originální název: True Stories of Children in the Holocaust
Rok vydání: 2019, 1. vydání originálu: 2004
Počet stran: 290
Nakladatelství: Grada Publishing
|
Holocaust.
Hrůzy vraždění, mučení, vyhlazovacích táborů, zabíjení z nesmyslných důvodů.
Strach, smutek, bezmoc, beznaděj, pláč, stesk, hlad, boj o přežití.
Na tohle ale nestačí jen strohá slova. Je potřeba věci opakovat pořád dokola. Je potřeba poslouchat vyprávění, dokud je má kdo sdělovat. Je potřeba naslouchat vzpomínkám, dokud je má kdo předávat. Je potřeba nezapomínat na hrůzy, které spáchal ČLOVĚK.
Nebyla to přírodní katastrofa, nebyl to požár, zemětřesení nebo povodeň. Za tohle mohli LIDÉ. A je jen na LIDECH, aby se to už nestalo.
Proto pojďme vydávat a následně číst a předávat dále vše, co nám mohou říct ti, kteří přežili.
Kniha Děti holocaustu je sepsáním 9 příběhu dětí, které si vybojovaly svůj život tak, jak si dnešní děti ani nedovedou představit.
Mám dceru. Je jí 13 a má všechno. Je zdravá, chodí na gymnázium, zpívá, má kamarádky a těší se na vánoce.
Je ve věku dětí, které vypráví tyhle příběhy.
Neumím si to představit.
Neumím si představit, že by o mě přišla, že by zůstala sama. že by ji někam odvlekli. Neumím si představit co to muselo být za hrůzu, která matku George a Uršuly tenkrát 8 a 4 letých dětí donutila sebrat všechny síly a poslat je transportem do Holandska. Vědomí, že už je třeba nikdy neuvidí, že neví co s nimi bude, že budou sami bez ní, jestli je tohle ta nejlepší cesta. Muselo se jí honit hlavou tolik myšlenek, tolik protichůdných výkřiků. Nechat je tu by znamenalo smrt, poslat je pryč možná znamenalo přežití.
Zabíjení a transporty rodičů znamenalo, že za sebou nechávali děti. Malinké, větší i skoro dospělé. Ale dětství nemělo žádné z nich. Dospěly, zestárly, zesmutněly dřív, než chtěly.
Tyhle děti přežily. Ať už si prošly schováváním se, tábory, transportem, nebo našly zázemí u partyzánů - jedna věc je spojuje. Žijí a vyprávějí své příběhy dál.
Jsem ráda za každý den, kdy vím, že se mi tyhle věci nestanou. Že můžu jít nakupovat dárky na vánoce, večer si nalít sklenku dobrého vína a popřát své dceři dobrou noc.
Není to málo a není to samozřejmé.
Ta pusa před spaním bylo možná jedno z největších přání během války.
Anotace:
„Přežiju. Musím. Až válka skončí, musím být ta, která lidem řekne o naší rodině.“ Příběhy „dětí holocaustu“ představují strhující životní osudy devíti židovských dětí, které musely přežít hrůzy holocaustu po celé Evropě. V době největších zvěrstev, která se kdy děla, muselo každé z nich prožít své osobní peklo a projít noční můrou druhé světové války. Tato kniha je pomníkem jejich odvahy tváří tvář smrti. A také oslavou lidského ducha – vůle překonat nevýslovné hrůzy, vůle zvítězit nad zlem, vůle žít. Lidé v příbězích vlastně mají jednu společnou vlastnost – hluboko ve svém srdci věřili, že budou žít, i když mnoho jiných kolem nich umíralo. „Vím, že vznikne lepší svět, až tahle válka skončí. Nemůže to být tak zlé napořád.“
Žádné komentáře:
Okomentovat