Jiskřivě červená. Přesně taková je. Září vtipem, nápadem, přímostí, ironií, možná trochou nostalgie. Šla jsem po ní díky tipu. A to téma mi nedalo spát, dokud jsem ji nedostala. Musela jsem si ji přečíst. Budu doufat, že to není mou momentální náladou, ale prostě jen chutí na něco nového.
Hmmm, chuť. Ona ho zabije a sní. Pěkně po kouscích, po jednotlivých porcích, podle různých receptů a s různými vzpomínkami. Prostě toho měla dost. Dost podvádéní, přehlížení, stereotypu, nelásky, dost života vedle něj. Chtěla svúj život. Jen svůj, bez něj, bez jeho pohledů, poznámek, odjíždění a zbytečných návratů. A tak si ten život prostě vyvařila.
Skvěle napsaný příběh o smutku, touze, lásce a o dokonalém zločinu. Když po sobé zakrýt stopy, tak se zástěrou elegantně uvázanou v pase, ostrým nožem v ruce a u svátečně prostřeného stolu. Je to koneckonců ekologické a on je aspoň jednou užitečný..
Brilantní a doslovná pitva manželství.
Seznamte se s Lizzií Prainovou: ženou v domácnosti, která nedávno překročila padesátku. Bydlí v domku u lesa se svým psem Ritou. Moc ráda vaří a lidem ze sousedství se vyhýbá. Pro obživu peče jiným dorty.
Jejího manžela Jacoba už pár dní nikdo nespatřil. To proto, že ho Lizzie minulé pondělí v náhlém hnutí mysli praštila rýčem do hlavy. Co by měla podniknout teď? Pokud chce začít nový život, který si podle vlastního mínění po ubíjejících třiceti letech v Jacobově stínu plně zasluhuje, musí se zbavit jeho mrtvoly. Způsob, jakým se to Lizzie rozhodne učinit, vychází z jejího vrozeného smyslu pro praktičnost. Nic pro slabší povahy. Lizzie však svůj plán hodlá dovést do zdárného konce. Protože jedině tak bude moci začít konečně žít.
Temný, vtipný a místy značně bizarní příběh v sobě nese i hlubokou lidskou linku. V Lizzii Prainové stvořila autorka jednu z nejvýraznějších literárních hrdinek poslední doby
Hmmm, chuť. Ona ho zabije a sní. Pěkně po kouscích, po jednotlivých porcích, podle různých receptů a s různými vzpomínkami. Prostě toho měla dost. Dost podvádéní, přehlížení, stereotypu, nelásky, dost života vedle něj. Chtěla svúj život. Jen svůj, bez něj, bez jeho pohledů, poznámek, odjíždění a zbytečných návratů. A tak si ten život prostě vyvařila.
Skvěle napsaný příběh o smutku, touze, lásce a o dokonalém zločinu. Když po sobé zakrýt stopy, tak se zástěrou elegantně uvázanou v pase, ostrým nožem v ruce a u svátečně prostřeného stolu. Je to koneckonců ekologické a on je aspoň jednou užitečný..
Brilantní a doslovná pitva manželství.
Seznamte se s Lizzií Prainovou: ženou v domácnosti, která nedávno překročila padesátku. Bydlí v domku u lesa se svým psem Ritou. Moc ráda vaří a lidem ze sousedství se vyhýbá. Pro obživu peče jiným dorty.
Jejího manžela Jacoba už pár dní nikdo nespatřil. To proto, že ho Lizzie minulé pondělí v náhlém hnutí mysli praštila rýčem do hlavy. Co by měla podniknout teď? Pokud chce začít nový život, který si podle vlastního mínění po ubíjejících třiceti letech v Jacobově stínu plně zasluhuje, musí se zbavit jeho mrtvoly. Způsob, jakým se to Lizzie rozhodne učinit, vychází z jejího vrozeného smyslu pro praktičnost. Nic pro slabší povahy. Lizzie však svůj plán hodlá dovést do zdárného konce. Protože jedině tak bude moci začít konečně žít.
Temný, vtipný a místy značně bizarní příběh v sobě nese i hlubokou lidskou linku. V Lizzii Prainové stvořila autorka jednu z nejvýraznějších literárních hrdinek poslední doby
Žádné komentáře:
Okomentovat