Něco málo o holce z tramvaje

Vždycky jsem četla ráda, ale až zas poslední dobou na to najdu trochu času cestou do práce a zpět. Prostě nastoupím do tramvaje a zapíchnu nos na půl hodiny do knihy nebo do čtečky.

Někdo dává knihám hvězdičky, někdo čísla - já jim začala dávat barvy. Fakt, zkuste to. Představte si knihu kterou čtete a uvidíte, že je barevná. Pro každého jinak.

Za každou návštěvu jsem ráda, každý komentář mi napoví, co jsem udělala dobře nebo špatně.

pátek 12. února 2016

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce - Robert Fulghum

Čokoládově hnědá. Jako hořká čokoláda. Jemná, něžná, tichá, sladká - ale ne na první dobrou, objímající, klidná, vtipná - ale ne až moc třeskutě,.. Krásná. Lidská.

Tenká kniha přečtená za jedno odpoledne. A to jsem si ji šetřila. Některé věty jsem četla několikrát. Tak jako si je vychutnat. Nechat tu čokoládu roztát na jazyku,..
Ty krátké kapitoly v sobě nesou tolik každodenní pravdy,..  Občasné pousmání se " jéé on taky" se střídalo s uslzenýma očina " hmm, tak on taky,.."

Nechci vytahovat jednotlivé kapitoly, nechci říkat, že se hned vrhnu na další jeho knihy. Ale vím, že jestli mi zas někdy bude mizerně, tak si nějakou Fulghumovu knihu půjčím. Abych si zas krapet osladila život hořkou čokoládou.









Drobné příběhy, úvahy, zamyšlení a filozofické postřehy z každodenního života.

Žádné komentáře: