neděle 28. února 2016

Kořistí v Kaddáfího harému - Annick Cojean

Černá,...

Dočetla jsem černou knihu,..

Strašný příběh, který není jen román, ale opravdu se stal. Stal se holce, která by si tady u nás užívala první polibky, stydění se před klukama, chození do kina, která by před sebou měla přijímačky na gympl a první diskotéky,..

A není to tak dávno co se to všechno stalo,.. Dotklo se mě to nejen proto, že žijeme v naprosto odlišné kultuře, ale i proto, že jsem žena a hlavně proto, že mám dceru,.. Je jí devět - to není až takový rozdíl,..


První část je o tom jak Surajju odvlekli a předhodili Kaddáfímu. Do jeho bordelu. Do jeho rukou,..Chvílemi jsem si říkala, proč je to tak krátké, proč je to tak rychle psané. Ale pak jsem si říkala, že víc bych asi těžko unesla,..
Četla jsem knihy podle skutečnosti z koncentračních táborů, ale asi je to pro mne tak daleko, že byly jen černošedé, nebo Vypravěčka byla třeba modročerná, ale tahle kniha je černá,..
Strašná bolest, nemohoucnost, strach, lítost, .. To všechno a ještě další hrůzy máte na každé straně,.. Stalo se to,..

Druhá část je popis doby a svědectví, která to všechno dokreslují a potvrzují. Musím říct, že tohle už tak drsné nebylo, ale i tak nevím, kdy si zas vezmu podobnou knihu do ruky,.. Mám jednu připravenou u postele, ale nevím jestli si teď po dlouhé době nenajdu nějakou růžovou,..






Výjimečná kniha odkrývá pravděpodobně poslední tajemství libyjského diktátora Muammara Kaddáfího, které pobouřilo celý svět. V listopadu 2011 publikovala francouzská novinářka Annick Cojean článek o libyjské dívce Surajje, kterou si Kaddáfí v jejích patnácti letech vybral při své návštěvě ve škole a nechal odvléct do svého paláce, kde ji několik let věznil jako sexuální otrokyni. Ukázalo se, že Kaddáfí věznil dívek jako ona stovky, a tak se Annick Cojean rozhodla napsat tuto knihu. Její první část přibližuje životní osudy Surajji, druhá zavádí čtenáře do zákulisí libyjské diktatury, do pavučiny korupce, teroru, zločinu, fyzického i psychického znásilňování libyjských občanů.

Žádné komentáře:

Něco málo o holce z tramvaje

Vždycky jsem četla ráda, ale až zas poslední dobou na to najdu trochu času cestou do práce a zpět. Prostě nastoupím do tramvaje a zapíchnu nos na půl hodiny do knihy nebo do čtečky.

Někdo dává knihám hvězdičky, někdo čísla - já jim začala dávat barvy. Fakt, zkuste to. Představte si knihu kterou čtete a uvidíte, že je barevná. Pro každého jinak.

Za každou návštěvu jsem ráda, každý komentář mi napoví, co jsem udělala dobře nebo špatně.