Něco málo o holce z tramvaje

Vždycky jsem četla ráda, ale až zas poslední dobou na to najdu trochu času cestou do práce a zpět. Prostě nastoupím do tramvaje a zapíchnu nos na půl hodiny do knihy nebo do čtečky.

Někdo dává knihám hvězdičky, někdo čísla - já jim začala dávat barvy. Fakt, zkuste to. Představte si knihu kterou čtete a uvidíte, že je barevná. Pro každého jinak.

Za každou návštěvu jsem ráda, každý komentář mi napoví, co jsem udělala dobře nebo špatně.

sobota 7. května 2016

První opravdové knihy

 

Když bylo Madlence pět, už uměla všechna písmenka a ptala se mě, jak se to teda čte. Tak jsem jí vysvětlila jak si je má pospojovat a ona najednou četla! Nechtěla jsem to i když mi okolí říkalo jak je vnímavá a rychle se všechno učí,...






Ad jedna jsem nikdy nechtěla být neobjektivní matka- jakože moje dítě je nejlepší děj se co děj - a ona by si pak natloukla nos jakmile by nebyla se mnou, ale s někým jiným. ( No jo, dětské kolektivy jsou v dnešní době samostatná kapitola.) A ad dvě jsem nechtěla aby se pak ve škole nudila. Což se tedy ve finále nudila, ale díky její skvělé učitelce, která si brzy všimla co a jak, to přežila. prostě když si děti slabikovaly Má-ma-má-mí-su, tak si Madlenka četla svoji knížku z domova a všichni byli spokojení.

Ona má vlastně odmala štěstí na lidi kolem sebe. co se tedy ústavů týče. V jesličkách výborné mazlící tety, takže jí skoro ani nebylo smutno.

Ve školce osvícená paní ředitelka co měla chuť a energii pro děti neüstále něco vymýšlet a nakupovala všechny ty moderní a nové hračky na rozvoj všeho možného. A určitě jí patří dík i za výběr ostatního personálu, protože nezapomenutelné pro mě i pro Madlenku byly všechny ty ženské, co tam pracovaly- od učitelek, přes kuchařky až po hospodářku.

No a teď základka - třídní učitelka - jedinečná. Madlenka ji miluje. Občas mám pocit, že víc než mě. Ne, to je legrace, ale nechybí moc :-) Ředitel, zástupkyně, vychovatelky - nové božstvo :-). Uff jsem se rozepsala. Ale znáte to, chcete, aby dětem bylo fajn.

Obrázkové čtení 


Pomalu číst se učila na čtení s obrázky. Určitě to všichni znáte, bývá to ve Sluníčku a ostatních dětských časopisech. Bavilo ji, že polovinu slov vlastně četla nečetla - a tak jí to šlo rychle.


Druhé čtení

 

Nějak jsme minuly první čtení a skočily jsme rovnou na druhé. Vřele doporučuji tuhle edici z Albatrosu. Ale i třeba Bambook knihy od Grady. Je fajn, když jsou knihy opravdu rozdělené na čtení pro prvňáky a pak pro pokročilejší a tak dál. Hodně Vám to zjednodušší výběr.

Super oblíbené a nejvíc čtené byly knížky o Zlobilkách a Nezbednících. Jakože když se holčička třeba dloube v nose, tak co se jí stane. Každé dítě se alespoň v jedné kapitole zaručeně najde a proto je to baví. Ve stejném duchu jsou i Princezny. Až doteď - je jí skoro deset - ji tyhle knihy neomrzely. Čte je pořád dokola.





A co jsem jí četla já? Nic,.. Ne, nehučte, já to zkoušela. Jenže po druhé větě čtené nahlas jsem začala zívat. Takže možná i proto si Madlenka našla cestu ke čtení tak nějak sama. Aby se nemusela koukat na to, jak její matka zívá u pohádek a vzdává to po první kapitole :-)





Žádné komentáře: