pondělí 23. května 2016

Chlapec v pruhovaném pyžamu - John Boyne

 

 

Stříbřitě šedá kniha, kterou jsem si vytáhla z police literatury pro děti, ale vlastně nevím proč by měla být jen pro ně. 

 

Příběh o zvláštním přátelství chlapců v koncentračním táboře, kdy každý je na jiné straně plotu,...

 

 

 

Knih o koncentračních táborech už jsem pár přečetla. Většina z nich byla náročných, smutných, tíživých,.. Ale už se našly i vyjímky, které nabídnou trochu jiný úhel pohledu. Ale tohle jsem ještě nepotkala nikde.

Všichni mluví a píšou o uvězněných, odsouzených, o celých rodinách židů z celé Evropy o přeživších i zabitých. Ale nikdy mě nenapadlo, jak koncentrační tábory a hrůzy, co se v nich děly, ovlivnily rodiny těch, kteří je zřizovali. Jako první máte na jazyku - no a co, co je mi do nich, byli jako zvířata - zabíjeli a věděli co dělají, spáchali všechny ty věci, které ani nemůžeme nahlas vyslovit... A najednou je tu  Bruno. Kluk, co mu je devět a chce si hrát venku s kamarády jako vždycky. Kluk, co má za otce nacistu. Jen to vlastně neví. Neví, co otec dělá, co je jeho práce, a proč se museli z Berlína přestěhovat do Polska. Do domu kde z okna svého pokoje vidí spoustu lidí, co žijou za plotem z ostnatého drátu a všichni mají stejná pruhovaná pyžama. Do domu, kde nemá s kým by si hrál.

Když při jedné průzkumné výpravě podle plotu, narazí na Šmuela na druhé straně, vznikne zvláštní přátelství. Stejně staří kluci, jiné životy. Každý na jiné straně a neví co je to nenávist. Ani jeden z nich úplně nerozumí tomu, co se kolem nich děje a přitom oni by si spolu prostě jen chtěli hrát.


" Jednou jsem přišel ze školy domů a našel maminku, jak pro nás všechny dělá pásky ze žluté látky a na každou kreslí hvězdu. Takovouhle." Prstem nakreslil do prachu šesticípou hvězdu.
"Můj otec nosí také pásku," přidal se Bruno. " Má ji připevněnou na rukávu své uniformy. Je moc pěkná. Má jasně červenou barvu a to, co je na ní namalované, je černé a bílé." Teď zas on namaloval do prachu obrázek. A vedle hvězdy se objevil hákový kříž.
" Ale každá páska je jiná, že jo?"
" Mě ještě nikdo žádnou pásku nedal," stěžoval si Bruno.
"Ale já jsem nikdy žádnou nechtěl," opáčil Šmuel.
" To je jedno, já bych určitě nějakou chtěl. Ale nemůžu se rozhodnout kterou, jestli tu Tvoji, nebo otcovu."



Silný příběh, s koncem, který jsem nečekala. Ale přitom je to zakončení jediné možné. Příběh, který vás jemně pohladí, když si uvědomíte, jak jsou děti čisté. Příběh, který vám nedovolí Bruna nenávidět i když byl synem muže, který posílal tisíce do plynu. Příběh Šmuela a Bruna, který není tak bolestný, jak byste čekali.


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Oficiální anotace: zdroj Databáze knih:

Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky, ani o koncentrácích. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo. Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si i on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy. Mladistvý čtenář prožívá s Brunem krok za krokem zmatek dítěte náhle přesazeného z pohodlného života ve městě do pusté krajiny utrpení a neštěstí


6 komentářů:

Orvokki řekl(a)...

John Boyne vie ako písať, celkom sila, že je to vlastne kniha pre deti. Dospelí z nej majú zimomriavky. A film sa im tiež veľmi podaril.

Písala si, že ťa nebaví pozerať na niečo, čo vieš ako skončí. Je to celkom škoda, prídeš tak o mnoho skvelých filmových adaptácii. Nie všetky sú totiž zlé. Ja mám pocit, že aj keď sa film drží knihy, je to, ako keby som čítala knihu znova, ale inak. Baví ma vidieť aj filmové spracovanie aj prečítať si knihu. A je jedno, v akom poradí. Už som čítala knihy a hneď na druhý deň pozerala film, i som začala čítať knihu na základe skvelého filmu. Naviac na filmoch ma baví, keď ukážu pohľad niekoho iného a možno tam obajvím myšlienku, ktorá mi pri čítaní utiekla. Ale ja som veľký fanúšik filmov, spoilerov i toho, keď viem, ako sa vlastne kniha/film skončí :D. Dôležitý je totiž ten samotný príbeh, od začiatku do konca, nie iba ten jeden moment, odhalenie, ako sa to skončí :)

Ali Čaja z Paláca řekl(a)...

Ja by som to nezvládla. Kniha sa veľmi dobre predávala, a dokonca si po ňu chodili i mladí ľudia, skoro deti. Ale ja to jednoducho nezvládnem. Od istej doby mám problém pozerať filmy a čítať knihy s touto tématikou. Ale inak je krásna, teda aspoň čo som počúvala od ostatných :-)

Unknown řekl(a)...

O knize jsem slyšela prvně, když jsem soutěžila v tajné šifře od Martinusu. Pak jsem nějak na ni úplně zapomněla. Teď jsi mi ji připomněla a už ji mám napsanou.
A super recenze ;)

bilbovy-knihy.blogspot.cz

Kristýna, The Book Talk Blog řekl(a)...

Já viděla zatím jen film, který ve mně samozřejmě zanechal naprosto nesmazatelný zážitek, a fakt ho srdečně doporučuji - bez ohledu na to, že jsi už četla knihu... Upřímně se přiznám, že zcela novou informací pro mě je, že se jedná o knihu pro děti. To jsem vůbec nevěděla. Mám Chlapce v pruhovaném pyžamu na seznamu k přečtení už velice dlouho, tak snad se ke knize brzy dostanu... Přeji krásný večer :)

Knihyztramvaje řekl(a)...

vsem dekuji za prispevky- mam radost vzdycky kdyz nekoho donutim neco napsat :-) kniha nnei az tak narocna, cetla jsem narocnejsi.
Ali neboj se toho. Je to kouzelny i kdyz velmi smutny pribeh.
Bilbo melz jsme stejnou cestu- pres Sifru :-) jinak bych o ni nevedela.

A na film se chystam- fakt.

mejte krasny vikend- G

Unknown řekl(a)...

Viděla jsem film, který byl dosti mrazivý

Něco málo o holce z tramvaje

Vždycky jsem četla ráda, ale až zas poslední dobou na to najdu trochu času cestou do práce a zpět. Prostě nastoupím do tramvaje a zapíchnu nos na půl hodiny do knihy nebo do čtečky.

Někdo dává knihám hvězdičky, někdo čísla - já jim začala dávat barvy. Fakt, zkuste to. Představte si knihu kterou čtete a uvidíte, že je barevná. Pro každého jinak.

Za každou návštěvu jsem ráda, každý komentář mi napoví, co jsem udělala dobře nebo špatně.